Ty, kdo znáš adresu tohohle blogu, dej mu to, kdybych já propásla všechny šance svého života, kdyby ten skončil moc brzo.

____________________________________________________________________________

Mám letět na prázdniny, ale jelikož se často dívám na katastrofické filmy, vím, že je tu šance, že se už nevrátím... Ale chci, aby ses jednou dozvěděl o mých citech.

O mých citech k tobě.

Sedím na posteli a vzpomínám na lyžák. Na ten tvůj pohled, když jsi mi nesl lyže. Na to, jak jsme se spolu proháněli po sjezdovce. Jenom já, lyže a ty. Tenkrát jsem byla šťastná jako nikdy.

Pak mi začalo docházet že jsem se do tebe zamilovala. Bezhlavě zamilovala. Pak jsem si všimla tvých očí. Těch krásných, tmavých, hlubokých očí. Začala jsem se k nim obracet každou hodinu. Když se naše pohledy někdy střetly, nubránila jsem se úsměvu.

Pak jsem vynechávala obědy. Kvůli tobě. Abych tě vídala více. Když spolu mluvíme, jsem v sedmém nebi. Proto jsem si vždycky povudechla. To štěstím.

Miluju tvé  oči.

Miluju tvůj hlas.

Miluju tvůj úsměv

Miluju tebe.