Jsem osamělá.
Prijíždím tak net, a zjištuji, že hoky byly n oslavě. Myslím ta parta co mě odkopla. Ne, že by mi to trhalo srdce. Ne, že bych tam nejradši nebyla s nima. Ale dolejzat nehodlám. Vystačím si bez nich. Svět je plnej skvělewjch lidí.Třeba osoba G. Neviděla jsem ji celou věčnost.... Musim za ní zajet.
Nehodlám podejzat. Nehodlám se omlouvat. Naštvala se na mě že jsem udělala to, co ona při naší poslední hádce. Ale mám svojí hrdost. Nikdy, nikdy se njí nehodlám omluvit. Nehodlám podlejzat. To ona je srab, že do hádky, která se týká jen nás dvou, zatahla ještě dalších pět lidí. Na svojí stranu.
To dokazuje to, co jsem si myslela. Je slabá. Nemůže bez kamarádek existovat.
Ale já slabá nebudu. Nebudu se snažit přelézt na druhou stranu, k nim. Ne. Až zítra ve škole pozdraví, pozdravím, ale víc s ní mluvit nebudu. Ani za nic. Dokážu jí, že si bez ní vystačím. I osoba Z mi potvrdila, že vidí ty vlasdtnosti co já. : Nafoukaná, přechytračelá a slabá.
Ne, nepotřebuju ji. To že mi rve srdce že je šťastná a já ne, neznamená, že o ní stojím. I kdyby se omluvila, i kdyby přičšla s prosíkem... Neodpustila bych jí. To , jak se chová.